neděle 30. listopadu 2014

Jak si hlava postavila hlavu

Můj praktický lékař je nemožné nemehlo. Kdyby byl možné mehlo, nezlomil by si ruku. Kdyby si nezlomil ruku, nezaskakovala by za něj v ordinaci pilná sadistická včelka a já bych neskončila s jehlou v páteřním kanálu. Jsem si zcela jistá, že bez téhle kratochvíle by můj život byl mnohem veselejší.



Ačkoliv jsem si svou chřipku náležitě hýčkala a celkem ochotně s ní strávila několik příjemných lenošivých dnů v posteli, ta mrcha se zachovala velice nevděčně. Zřejmě si mne oblíbila a nehodlala jen tak bez boje opustit mou vetchou tělesnou schránku. Přestala mě sice trápit bolestí kloubů, ale domluvila se s mou poněkud lehkomyslnou hlavou a ta se postarala o vše potřebné.

Po pár dnech, kdy jsem měla pocit, že mám v hlavě vzteklého křečka, jenž mi usilovně ohryzává mozek, jsem kapitulovala. Svůj díl viny má i Medvěd, který odmítal přijmout mou geniální teorii, že konstantní teplota 38 stupňů je příprava organismu na tuhou zimu. Nebyl vůbec ochoten se mnou o problému diskutovat, nezabraly ani temné výhrůžky, že už mu nikdy neupeču oblíbený štůdl.

Předhodil mě alternující doktorce, která se mnou, kupodivu, také nemínila nijak zvlášť debatovat. Krátce mě poďobala svými prstíky po hlavě, nepovažovala za nutné podrobně zkoumat mou zdravotní dokumentaci a během dvou minut vynesla ortel virová meningitida. Než jsem se stačila probrat z mrákot a vysvětlit jí, že s touto roztomilou nemocí mám pradávnou zkušenost a rozhodně si nemyslím, že se se svou diagnozou trefila, poněkud hysterickým hlasem mě informovala, že jsem prudce nakažlivá a podle toho se mnou bude nadále zacházeno.

Pak už události nabraly ten správný spád. Vytřeštěný Medvěd byl odvelen domů a přiznám se, že v tom vzteku, který mnou cloumal, jsem mu to velmi srdečně přála. Jen ať se bojí, kohoutek, neměl na mě pouštět toho umanutého pitbula v bílém plášti. Následovala sanitka a převoz na infekční.

Za těch téměř třicet let, co jsem tu byla naposledy, se toho moc nezměnilo. Stejné dveře bez kliky zevnitř pokoje, stejný pocit, že jsem přistála v blázinci. Potěšující změna pouze v počtu lůžek na pokoji. Tenkrát pět, teď jenom dvě. Během chvilky jsem seděla na posteli oděná do slušivého anděla, kterému bohužel chybělo několik šňůrek, takže jsem měla nepříjemný pocit, že můj zadek má poměrně komfortní výhled do okolí.

Lumbálku mi přišla píchnout pravděpodobně uklízečka, jelikož se jí to nijak zvlášť nedařilo. Rejdila mi jehlou v zádech přesně do té doby, než mi ruply nervy a přehledně jsem jí vyložila, co za malou chvíli udělám. S poznámkou o hysterických pacientkách uraženě odkráčela a dostavil se náhradník. Najednou to šlo raz dva. Míšní mok odebrán, nasazena antibiotika.

Čekalo mě mnoho hodin vleže na zádech, během kterých mi program zajišťovala spolupacientka. Tajuplně mi svěřila, že má asi vzteklinu, ale dost možná jí vůbec nemá, jenže jestli nechytí tu kočku, která jí kousla, tak se nebude vědět, jestli kočka vzteklinu měla. Poněkud jsem se v jejím vyprávění ztácela a dlouho mi nebylo jasné, proč se nechala pokousat od cizí kočky. Nakonec mi upejpavě prozradila, že kočka byla v kontejneru, který ona hodlala proštrachat a zřejmě se (kočka) nehodlala dělit o laskominy v kontejneru uložené. Mé prvotní podezření, že paní je bezdomovec, se nakonec nepotvrdilo. Byla pouze velmi schránčlivá a objasnila mi, že lidi jsou dneska stašně zmlsaný a neví, co by žrali. Po krátké úvaze jsem jí musela dát za pravdu.

Se švitořivou popelnicovou madam mi čas docela utekl, takže když mne za pár hodin přišel doktor informovat, že se meningitida nepotvrdila (jako bych to neříkala od samého začátku), byla jsem v celkém dobrém rozmaru. Velice vehementně jsem se začala dožadovat okamžitého vyhoštění z infekčního oddělení, neboť mnou cloumaly poměrně oprávněné obavy, aby tu na mne neskočil nějaký neposedný bacil.

Moc jsem si nepomohla. Vzhledem k přetrvávající bolesti hlavy mne pouze odsunuli o dům dál. Než jsem se stačila rozkoukat, trčela jsem na neurologii. Tam si mě chvíli přehazovali jako hodně horký brambor a po sérii různě otravných vyšetření se začali zabývat myšlenkou, že by nebylo od věci pár dnů mě pozorovat. To mě ovšem ani nenapadlo. Po kapačce se mi výrazně ulevilo, antibiotika jsem měla v krabičce, tak co budu někde okounět.

Po hodině dundání mi doktor jemně naznačil, ať si tedy laskavě trhnu nohou a jdu domů. Malý zádrhel nastal v momentě, kdy jsem chtěla přivábit Medvěda, aby si pro mne dojel. Neměla jsem mobil. Pravda, z telefonního automatu se dá po chvilce hloubání nad obsluhou telefonovat, člověk si ovšem musí pamatovat telefonní čísla. Což není můj případ. Jediné číslo, které jsem schopna vylovit z paměti, je mé vlastní. To mi došlo po půl hodině vztekání. Další půl hodiny trvalo, než se Medvěd uráčil můj mobil zvednout. A ještě se děsně divil, proč nevolám jemu. Pracovala jsem k infarktu. Jen mě utěšovalo, že jestli mě fakt šlehne, pomoc je za rohem.

Momentálně pilně dodržuji doporučení pana doktora - šetřit se. Sice úplně přesně nevím, jak si to pan doktor představoval, ale tuším, že polehávání na gauči by mohlo vyhovovat. Jen mám obavy, že hladový a lehce ušmudlaný Medvěd mě z vyhřátého pelíšku co nevidět vyžene.



39 komentářů:

  1. To jsou lapálie s doktory. Já se jim radši snažím vyhýbat, ale bohužel někdy to není možné. Přeji brzké uzdravení!

    OdpovědětVymazat
  2. No, nediff se, zrušili jim třicetikorunové poplatky, tak jsou z toho trochu mimo, ti dochtoři.
    Přeji brzké vyzdravení.

    OdpovědětVymazat
  3. Já být tebou, šla bych milé vehementní náhradnici nakopat zadek. Nebo možná spíš předek. Facku bych jí dala! Kdyby mě jen tak někdo zbůhdarma nechal ležet s andělem (co nevim na co je, když nic nekryje) na infekčním, tak bych měla vzteklinu jako ta kontejnerová kočičí bufeťačka. Tak se hezky šetři a Medvěd ať kouká odčinit své spolupachatelské hříchy a umyje sebe i byt a uvaří!

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Doktorům se velice pečlivě vyhýbám. Nesmí mi to ovšem Medvěd kazit [2]: Pravda, připadala jsem si jako v království mimoňů.[3]: Možná by neškodilo ukopnout jí rovnou hlavu. Už to ovšem nestihnu, obvoďák je zpátky. Ale hodlám si mu postěžovat

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: už je zrušen ten poplatek u doktorů , že o tom ještě nevím :)

    OdpovědětVymazat
  6. Humorně popsaný nemocný a lékař, to se ti Mengano jako vždy povedlo!
    Když vidím, jak lékař dokáže zachránit život, či ho v době vážné nemoci ještě o chvilku prodloužit, myslím, že to zasluhuje obdiv, tedy vidím to tak v nemocnici, že jsou pacienti moc vděční. Samozřejmě "obvoďáka" ti závidím, bohužel ten náš je takový, jako u vás nyní zastupoval.

    OdpovědětVymazat
  7. To zní strašně Zaplaťpámbu za doktory, ale některý by člověk přethl

    OdpovědětVymazat
  8. Parádní článek! Tedy z pozice člověka, kterého se to netýká, že jo. Letos sis to stonání vybrala na dlouho dopředu - i když v tomto případě by asi zasloužila ta náhradní "pilná sadistka", která ti sebevědomě určila diagnózu. Znám to z vlastní zkušenosti, doktoři nemívají rádi, když se pacient domnívá, že ví, co mu je. Oni to přece ví vždycky nejlíp.
    Ale Medvěd si alespoň zase jednou uvědomí, jaký má v tobě poklad a ty se teď můžeš nějakou dobu beztrestně válet - když už to máš naordinováno specialisty.

    OdpovědětVymazat
  9. Nechvalně známý doktor Cvach z Nemocnice na kraji města bohužel nebyl tak úplně vymyšlenou postavou a má mnoho následovníků.
    Jinak není nad to, když někdo dovede o vážných věcech psát zábavným způsobem. Takovým typicky menganovským.   
    P.S. Nepřeháníš to letos už nějak s těmi zdravotními patáliemi?   

    OdpovědětVymazat
  10. mengano, chudáčku... Mám někdy pocit, že když je člověk moc horlivý, více pokazí, než dá do pořádku. To je na účet té paní doktorky, která asi chtěla konečně zažít případ... Ach jo. Vydrž a odolávej Medvědímu hladu, je odpočívej a šetři se.

    OdpovědětVymazat
  11. Marně přemýšlím, jestli znám někoho, kdo by Tě v zážitcích s doktory trumfnul
    Naštěstí Ti neschází smysl pro humor

    OdpovědětVymazat
  12. Lumbálku jsem kdysi absolvoval a myslím, že není o co stát. Ale jako obyčejně to líčíš stylem, který okouzleného čtenáře přímo láká k vyzkoušení. Něco takového přece musí být úplně senza!

    OdpovědětVymazat
  13. Odborníci a dělba práce v praxi! Z popisu to zní jako sranda, ale prožívat to muselo být příšerné! Já bych se hned oháněla po záskoku psychickou újmou!

    OdpovědětVymazat
  14. Vždycky dětem říkám, že toho musíme jak lidstvo ještě strašně moc vymyslet. Že vlastně ještě neumíme skoro nic. Až nám budou v krvi putovat malí robůtci a detekovat nebo dokonce přímo zabíjet bacily a viry, tak to bude jiná. Dnes ten chudák doktor nemá prakticky žádnou rozumnější diagnostiku, takže pak záleží na tom, jestli je mladý nebo starý. Ten mladý by vás nejradši poslal na všechna možná vyšetření, aby všechny možnosti, které mu ještě straší v hlavě ze školy, jednu po druhé vyloučil. Ten starý to zase všechno podcení a zignoruje tak, že už málem nepozná ani rozšiřující se skvrnu boreliózy od infekce klíštětem. Ideální doktor (muž) má těsně pod 40 let. Výkyvy na obě strany jsou většinou spíš k horšímu. U doktorek nevím, tam to cítím víc náhodně.  Ale to je jen moje maličká osobní zkušenost.

    OdpovědětVymazat
  15. [6]: Já si doktory dost cením. Tedy ty, kteří něco umějí. Na nervy mi jdou zpruzenci, kteří dávají pacientům nepokrytě najevo, že jsou obtížný hmyz. Naštěstí takových není mnoho.[7]: Tu kozu, co mi rejdila v páteři,jsem opravdu toužila zabít [8]: Válím se, co mi síly stačí [9]: Já bych se bývala byla spokojila s obyčejným bolehlavem. To ta agilní blbka se mi snažila vnutit meningitidu [10]: Takové nabádání k lenošení mému sluchu velmi lahodí Možná bych letos ani nemusela předvánočně uklízet, co říkáš? Medvěd si stejně nevšimne, jestli je skrz okna vidět.[11]: Letos se mi holt urodilo A to jsem některé drobnosti ani nezmínila [12]: Z vlastní zkušenosti tedy víš, že je to zážitek vskutku rozkošný. A pokud je navíc zbytečný, je efekt ještě větší [13]: No ujmutá jsem na nejvyšší míru Být v Americe, tak z té aktivní káči vysoudím poslední punčocháče.

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Dodám vám vzorek do výzkumu - té mojí pilné včelce bylo tak nějak lehce nad 30 a naprosto ji nezajímalo, že se vzpouzím a snažím se tu její bleskovou diagnozu nahlodat tvrzením, že mě zcela určitě "netáhne" v šíji,když předkloním hlavu. Což je dost výrazný symptom při meningitidě. Úplně jsem na ní viděla, jak si myslí, že jsem totálně blbá

    OdpovědětVymazat
  17. Asi neexistuje hlupejsi "vedec" nez je lekar. Viem o com hovorim, mam ich v rodine a okolo seba dost! King Rucola Dr A.U.

    OdpovědětVymazat
  18. ...a rýchle vyzdravenie! Len nestrácať humor, to je najlepší liek. Dr Max. de Bile

    OdpovědětVymazat
  19. No, to máš z toho, že lezeš k doktorovi. Ale ne, to vážně musela bejt nějaká hyperaktivní blbka, co chtěla vykázat činnost, jinak si to neumím vysvětlit. Tak hlavně, že jsi to nějak přežila. Přeju brzký uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  20. Mengano, když lezeš k doktorovi, tak musíš počítat s tím, že tě bude chtít léčit
    Osobně jsem kdysi udělala se zastupujícím lékařem dost podobnou zkušenost, takže pokud neordinuje můj doktor, tak jsem rozhodnutá umřít bez lékařské asistence.
    A na pozorování jsem taky už byla a nikdy více mě k tomu nikdo nedonutí. Pozorování totiž probíhá tak, že při běžné vizitě se tě doktor zeptá, jak se cítíš a jinak si tě nikdo ani nevšimne.Přeju brzký uzdravení, pij čajíček a relaxuj na gauči. Však on to Medvěd chvilku vydrží. A řekla bych, že teď je ideální čas prodiskutovat onu minule zmiňovanou myčku nádobí

    OdpovědětVymazat
  21. Snad už je ti celkem dobře, když takovou vskutku otřesnou záležitost dovedeš podat tak humorně. jenomže já jsem se kupodivu nemohla tak smát. myslím, žes zažila opravdu horké chvilky. Připomíná mi to lékaře z pohotovosti, kdy mě s bolestí v krku v noci odeslal též na infekční kliniku s podezřením na mononukleozu.Ještě, že tam byla zkušená doktorka, která se tomu upřímně vysmála a pravila, že mononukleoza v mém věku by byla rarita. Inu někdy jsou výroky lékařů opravdu nečekané.

    OdpovědětVymazat
  22. kdysi jsem ve strachu před lumbálkou sklepala teploměr a polykala návaly nevolnosti. Narozdíl od tebe jsem se jí tehdy vyhnnula. Máš můj neskonalý obdiv, že jsi vše zvládla ještě o tomto bolestivém, velice nepříjemném a vcelku nebezpečném výkonu dokážeš tahle humornmě a s nadhledem psát. A to velice čtivě. Přeji ti rychlé vyzdravění a poslušného Medvěda     

    OdpovědětVymazat
  23. No, mě se kdysi stalo něco podobného, ale tu meningitidu jsem tenkrát měla a navíc jsem si za ní mohla sama. Taky se doktorům vyhýbám a tak jsem přecházela zánět středníhoo ucha. Vyvinul se v zánět vnitřního ucha - to bylo dobré, člověk měl hezké závratě a tak nemusel popíjet alkoholické nápoje a navíc to nebolí - a pak mi od toho shnily ty mozkové obaly. Tenkrát se doktoři předvedli jako doktoři, ale mnohokrát jsem taky zažila, kdy se předvedli jako (vynechané velmi sprosté slovo)
    Přeju Ti, aby ses už brzy uzdravila. Nevím, jestli by Medvěd zorganizoval Vánoce

    OdpovědětVymazat
  24. [17]:+[18]: V naší rodině doktora nemáme, tak nemohu soudit. Máme ale advokáta a ten je na přeshubu [19]: Však už si dám hodně velký pozor, abych tam už nelezla.[20]: Problematiku myčky můžu konzultovat tak leda s Teroristou a nebo případně s Kačenkou. Medvěd už byl tak zchvácen mou neustálou přítomností, že vzal nohy na ramena. Momentálně se vyskytuje někde ve Štrasburku [21]: Nejhorší je holt aktivní blbec.[22]: Před třemi lety jsem jezdila na Vinohrady, kde mi píchali do páteřního kanálu takové ty příšerné dlouhé injekce s léky proti bolesti. Velmi pozoruhodný zážitek. Snad proto se mi lumbálka jeví jako kousnutí komárem Ovšem musí ji dělat někdo, kdo se strefí hned napoprvé.[23]: Tak jsem si právě představila Vánoce v Medvědově režii. Dost mě to pobavilo Myslím, že bychom povečeřeli guláš (ten má Medvěd výborně natrénovaný) a místo cukroví by koupil pytlík piškotů. Pokud by ovšem nezapomněl

    OdpovědětVymazat
  25. Hlavně, že to bereš s humorem, ne každý to dokáže. Snad ti to pomůže k brzkému uzdravení. Ne nadarmo se říká: Veselá mysl, půl zdraví.

    OdpovědětVymazat
  26. [24]: Pytlík piškotů!     Právě jsem poznala, co to znamená těhotenská inkontinence.

    OdpovědětVymazat
  27. [25]: Mně už nic jiného než trocha humoru nezbývá [26]: Vzhledem k tomu, že většinou kupujeme psí piškoty, tak by případný nákup mohl dopadnout všelijak

    OdpovědětVymazat
  28. [17]:Tak ono je to těžký. Když jsem končil vysokou a viděl kolem sebe okolo, kdo všechno taky prolezl s odřenýma ušima s inženýrským diplomem, tak si moc nedělám iluze, že u doktorů to bude o moc jiné. Ale největší sranda je stejně vždycky diskuze s radiology, když se jich ptám, kde mají pro mně ten ochranný štít na štítnou žlázu a kolik že vlastně microsievertů do mně pustí ten jejich "bezpečný" rentgen. Doktoři jsou většinou s technikou na štíru a proto technické otázky občas docela drtí jejich ego. Ale tohle spíš platí u těch mladších, nebo naopak moc "zkušených". Ti rozumní klidně hodí do mailu odkaz na specifikaci toho jejich stroje.

    OdpovědětVymazat
  29. No nazdar! Ty se teda vazne nenudis. Hmm, neslibovala jsi (ne)davno, ze na sebe budes davat pozor? =))

    OdpovědětVymazat
  30. [28]:Najhoršie je podľa mňa podivný vývoj, že ako keby ja ako pacient som mal radiť doktorovi, čo treba podniknúť. Toto pozorujem aj u zubára, aj u neurológa, ale čo! Vlastne u každého, bez ohladu na odbor. Pomaly mi lekári pripadajú ako kritici obrazov - keď nevie, čo má na obraz povedať, tak povie "zaujímavé, veľmi zaujímave!" -, no a z toho máme asi tak veľa!

    OdpovědětVymazat
  31. Joo, a přesně proto se jim vydávám jen ve chvílích největší nouze. Od září jsem nepřetržitě nemocná, jen stále s něčím jiným, ale vidět mě někoho, kdo je schovaný za hranicí nakažlivých dětí, přesvědčila až zablokovaná čelist. Jinak, zavřít mě do místnosti s někým, kdo má asi vzteklinu, chci náhradu za psychickou újmu!

    OdpovědětVymazat
  32. Opět jsi úžasně vtipně popsala nepříjemné zdravotní patálie .
    Jsem ráda že jsi v pořádku, ale nemoci není radno podceňovat. U mého syna se virová meningitida potvrdila a teprve včera jsem si ho po čtrnácti dnech vyzvedla z nemocnice.

    OdpovědětVymazat
  33. Radši k doktorce nejdu radši se vyležim  a lenošim   

    OdpovědětVymazat
  34. [29]: Tak s čistým svědomím mohu tentokrát říct, že za tohle fakt nemůžu. Vyšší moc a doktorka [31]: Pobyt ve společnosti té vzteklinové dámy byl určitým způsobem celkem osvěžující. Narušil mi určité stereotypy [32]: Upřímně tvého synka lituji. Vím, že virová meningitida je mrcha. S jejími následky jsem tenkrát bojovala poměrně dost dlouho.[33]: Tohle je výborná strategie, ovšem třeba při zlomené noze je poněkud obtížně aplikovatelná

    OdpovědětVymazat
  35. Všetko je hlavne kšeft! Dcéra musela v najväčšom špitáli v Curychu behať so stopkami, aby každý úkon podložila na stotinu sekundy pre poisťovňu, ktorá chce samozrejme efektivne "produkovať". Čo ale? No zisk predsa. Poznal som doktora, v byv. CSSR by to bol asi tzv. obvodný, ktorý ma jednou rukou pozdravil a druhou rukou vystrčil von, do huby, aby som bol ticho, mi vocpal recpet. To je eficientná práca! (Kam sa tam hrabe nejaký automechanik? Tomu ani elektrická vŕtačka nepomôže, tie šróby musí zašróbovať všetky...

    OdpovědětVymazat
  36. [35]: Pravdu máš v tom, že ze zdraví se stala vlastně obchodní komodita a doktoři jedou na "výkon". Připadá mi to padlé na hlavu. Všechno je relativně "zadarmo" (alespoň tady v Čechách) a pak to podle toho vypadá. Miliony, možná miliardy, se profrcají v předražených nákupech, spousta peněz uteče, protože si hodně lidí nekoupí bez receptu pomalu ani brufen ( a bude po zrušení poplatků ještě hůř), s každou blbinou se leze k doktoroví, no a pak se pořádají sbírky, protože pojišťovna nehradí základní pomůcky pro invalidy nebo léčbu pro nějaké dítě.Doktoři tady nejsou nijak extra placení, ti mladí a nebo lepší utíkají ven, nejsou zubaři, za chvíli už nebudou ani obvoďáci a co potom? Nad tím ti pitomci v parlamentu nepřemýšlí, místo toho se handrkují o svoje platy. Jeden by si z toho skoro zoufal

    OdpovědětVymazat
  37. [36]: Ja viem, je to totalne svinstvo a ten "prechod" ku kapitalizmu bol obzvlast v zdravotnictve dokladne zorany! (Bude to este tvrdsie.)

    OdpovědětVymazat
  38. Myslím, že nejzajímavější byla popelnicová dáma. Doktoři jsou různí, už tady padlo v mnoha komentářích, že mohli být přehnaně akční (možná i kvůli penězům, za nějaký provedený výkon si můžou naúčtovat peníze - takže v dnešní době si fakt nejsem jista, jestli mě doktor honí po vyšetřeních z péče o mou osobu, nebo jen proto, že jim to víc sype. Odhaduji, že půjde asi o to druhé.
    Přesto je lepší, že tady doktoři jsou, než kdyby tu nebyli. Chyba je určitě v systému, sama jsi to psala v komentáři 36.
    No, hlavně, že jsi doma, že ses dovolala Medvědovi, i když pracně a komplikovaně, a že to nebyla ta pitomá meningitída.

    OdpovědětVymazat
  39. Neuvěřitelné! Mám naprosto identický zážitek, jen jsem musela ležet na břiše a ne na zádech .

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...