Někteří lidé si zakládají na tom, že čtou jen hodnotnou literaturu. Louskají klasiky a ze současných autorů preferují ty, kteří jsou ověnčeni cenami. Nejlépe Pulitzerovými.
Já ráda čtu dobré knihy. Nemám moc času na lelkování a tak si četbu poměrně pečlivě vybírám. To mi vůbec nebrání v tom, abych si občas přečetla i takové knížky, nad kterými by se lecjaký literární estét upřímně zhroutil
Současného braku je na trhu kopice. Takové knížky mě nezajímají, to opravdu považuju za ztrátu času. Miluju staré braky. Prvorepublikové románky, knížky vydané na začátku minulého století. Mám jich doma pár po své babičce a střežím si je.
Byla jsem tedy zcela nadšena, když mi mně velice milý bloger Tlusťjoch poslal knížku Vítěz na ďábly. Jedinou podmínkou v rámci projektu KKKb (Klub Konzumentů Knižního braku) bylo, aby po přečtení kniha putovala k dalšímu zájemci.
Mám dočteno a dobře jsem se bavila. Pokud je tedy zde mezi vámi zájemce, ráda knihu pošlu dál. Stačí, když se mi ozvete do Zprávy autorovi. Fajnšmekři nebudou litovat.
Jeden by nevěřil, kolik může pobíhat po světě ďáblů, že?
čítam brak, najmä v lete, keď sa nudím a potrebujem odreagovať vyberám z tetinej knžnice tie najpresladenejšie a najpríšernejšie lovestory
OdpovědětVymazatČtu hodně a taky si vybírám. Jednou "hodnotnou", jindy "brak". Kde je hranice?
OdpovědětVymazatMusí mě něčím zaujmout.
Taky si tu a tam zapůjčím v knihovně něco méně hodnotného, a dokonce silně brakózního když už mne nebavěj detektivky. Anebo mám dušebol. Ale nějak si neuvědomuji že bych něco po babičce takového zdědila. i když velká část mé knihovny se skládá zrovna z knih po ní. Tedy pokud se A.Dumas neřadí mezi brak. .....ale taková ta echt klasická Červená knihovna se u nás doma nevyskytovala. Znám ďábla Neřestníka, ale myslím si že těch co tam jsou vyjmenovaní je u nás a hlavně ve veřejném životě přehršel....
OdpovědětVymazatKaždá kniha má v sobě kouzlo a když je hezky napsaná a dá se číst, proč ne
OdpovědětVymazatOkouzlil mne ´dábel Ťulpas", toto slovní spojení slyším doma třikrát denně, neb tak si překřtil můj muž prášek Tulip. Prvorepublikové knihy po babičce čtu, když mám bolesti. Ale jinak jsem spíše na memoárovou literaturu. Přeji pěkný výběr knih, sympatická písmenka a příjemné dny, kdy je třeba přežít vedro bez ztráty kytičky.
OdpovědětVymazatTa jména ďáblů jsou docela známá. Jen by to chtělo ten seznam aktualizovat, protože tam například chybí ďábel Časožrout, někdy též nazývaný Blogerník.
OdpovědětVymazatP.S. Když už něco čtu, tak téměř vždy něco velmi nehodnotného. Chci se totiž při čtení pobavit a nikoliv umírat nudou při čtení bichle od nějakého "klasického" autora, který je ověnčen staletími zaprášenými vavříny.
OdpovědětVymazatParádní. Jako děcko jsem na půdě našel nádhernou brakovou knížku: "Tajemství ženského tajle", někdy z roku 1925 (určitě ji tam děda někdy odložil). S přímo vědeckým zanícením tam svlékali na fotkách ženská těla z různých částí světa a přímo vědecky porovnávali rozličnou anatomii různých ras a proto se i vědecky tvářila - byla i velice kvalitně svázaná. Pro jedenáctiletého kluka to byla v době puritánské totality bez absolutní možnosti se dostat k nějaké erotice totální bomba. Bohužel jsem ji ale na půdě špatně ukryl a jednou prostě zmizela (jo, podezřívám mámu).
OdpovědětVymazat[6]: Též ďábla Vychrtlíka by to chtělo zaznamenat ...
OdpovědětVymazatV zaměstnání na mně chrlí můj počítač tuny braku! Jenže ten je tááák nezáživný, rozhodně tomu tvému nesahá ani po kotníky. Nebo spíš po první stránku .
OdpovědětVymazatČtu, co se mi líbí, co mě zaujme.
OdpovědětVymazatJá spíše patřím do skupiny z 1. odstavce, knihy, kterou jsem přečetl v posledním kvartále, jsou Mladí lvi (válečný román od Irwina Shawa), Nebezpečné známosti (Forman je zfilmoval jako Valmonta), Lolitu, jako oddechovku dočítám Tři muži ve člunu (o psu nemluvě), i když jsem je už kdysi dávno četl, a pak přejdu na cestopisnou knížku Mileny Holcové Lidi aneb Cestování je série omylů, ale jeden je zajímavější než druhý (je to 3. díl řady, první dva jsem už četl).
OdpovědětVymazatObčas přečtu nějakou detektivku. Jako úplně poslední věc na světě bych se zajímal o ženské romány a fantasy.
Tak nevím, nedávno jsem posílala pohled a nic bych za to nedala, že z poštovní známky se na mne potměšile usmíval Ďábel Tlustá Tvář Čtu všechno a naprosto všude, momentálně nejraději jídelní a nápojové lístky v hospodách, nevím, zda se řadí k braku, některé jsou hororové jiné humorné, občas mne dojmou k pláči, miluju ty doplněné fotografiemi
OdpovědětVymazatSolidní rozpis ďáblíků! Ani mě nenapadlo, že jich je tolik, ale jak jsem to tak četla, vzpomněla jsem si na úryvek románku Miss Porta, kde v jedné písni podobné ďáblíky citují.
OdpovědětVymazatNemám nic proti tzv.hodnotné knížce a občas si i nějakou střihnu, ale raději mám odpočinkovou literaturu. A i brak má zřejmě několik úrovní. Zdá se, že moje knihovna je tvořen ze 70% brakem. I když, je Bradbury brak? Nebo King? A co Angelika od Gollonových? Je to červená knihovna, ale je to brak nebo už na úrovni solidního románu?
Harlekýnky jsou jasná kategorie, stejně jako Rodokapsy. Ale myslím že raději tohle než nic. I mezi těmito se dají ulovit fakt slušný úlovky.
Ale tento "brak" už by mě asi nechytil. Snad najde svého čtenáře!
Můj nejoblíbenější brak byl Drak Mrak Ale nebudu se dělat hezkej: Brak skoro nečtu (pominu-li ten svůj ), čtu hlavně literaturu s dobrým ohlasem u lidí, kterých si v tomto směru vážím a sbírám od nich tipy. Času nemám nazbyt a když už se do něčeho pustím, chci mít velkou pravděpodobost, že to bude jednak dobré a jednak se mi to ještě bude líbit, což nejde vždy ruku v ruce, jak jsem si uvědomil při nedávném marném pokusu o přečtení Ecova Pražského hřbitova .
OdpovědětVymazatOna je otázka, čemu se dá říkat brak. Doma mám převážně knihy staršího vydání a hodně klasické literatury, ale i romány oddechového rázu. Nedá se ale říct, že by to byla literatura pokleslé hodnoty. Za brak považuju třeba dnešní červenou knihovnu, nebo knihy, v nichž je tolik gramatických chyb, že by se korektor měl stydět.
OdpovědětVymazatMomentálně mám rozečtenou knihu od čínského autora Liu wu, která se jmenuje Hovory se spodinou. Vyšla v dubnu a je to dost šokující a drsně pravdivý pohled na čínskou společnost očima těch nejubožejších.
Upíří ságy typu Stmívání by možná zasloužily vlastní kategorii, možná ji i mají. Moje nejstarší dcera na nich solidně ujíždí . Jenže taky shromáždila vše u nás vydané od Prachetta a Tolkiena, trochu se pomamila, já zase miluju sci-fi, hlavně A.C. Clarka . No a o nové díly Harryho Poterra jsme se doma skoro poprali
OdpovědětVymazatCo se týká čtiva, sahám většinou po tom, co jsem schopná vnímat. Dost často čtu lehčí knihy, povídky, fejetony, které odsýpají jak přesýpací hodiny. Mám ráda ironii, sarkasmus, humor. Jenže pak přijde trudná nálada a já musím svoji trudnomyslnost podpořit a prohloubit, to pak sahám po knížkách, kde je to samá úvaha o životě a marnosti životní pouti. Mám to totiž tak nastavené, že jakmile je mi špatně psychicky, zarochním se v tomto stavu a prohlubuji ho, což mne kupodivu vede k lepším náladám. Člověk pomyslně sáhne na dno, odrazí se a jde nahoru. Ano, k tomu je třeba ale sezobnout lékařem předepsaná antidepresiva. A je pravda, že jsou často doby, kdy chci číst, ale nejde to. Čtu, čtu a náhle zjistím, že vůbec nevím, co čtu. Tak znovu, čtu a čtu... a pořád se to opakuje. To nastává čas na pohádky a nebo poslech mluveného slova a ruční práce... Miluju knížky. Máme jich doma hromady a některé už nikdy nikdo číst nebude - avšak my je nevyhodíme, protože můj táta říká, že knížky se vyhazovat nemají... Ale o tyhle by nestáli ani v antikvariátech, ani v knihovnách... A vůbec, o kterých knížkách to píšu? Mohu já soudit knížky, které jsem nečetla?Jdu se věnovat Outěžce, je silně pokálená.
OdpovědětVymazatTěch Protivů se všude najde!Podle mě neuškodí občas vklouznout do světa přehnaně naivních a romantických lásek nebo do jakéhokoli jiného...Nedržme se při zemi :)
OdpovědětVymazatAsi takhle - úmyslně si kupuju moje oblíbené autory nebo knížky, o kterých už něco vím, někdy taky klasiku, a nebo odborné kriminologické knížky. Ale když mi náhodou někdo nějakou dá, nebo když v levných knihách objevím něco, co vypadá čitelně, a stojí to padesát korun, tak si to koupím a přečtu. I dkyž je to brak. Mně nevadí číst brak. Ostatně to, že to přečtu, ještě neznamená, že se mi to líbilo.
OdpovědětVymazatJediné, co doopravdy nečtu, jsou romány pro ženy. to nikdy a nikdy
[17]:Bradbury je řazen spíš do sci-fi. I když takové svérázné. Klidně bych mu přidělila i nálepku fantasy a taky nálepku fantaskní a taky nálepku hororovou, to vše totiž zvládá levou zadní.
OdpovědětVymazatA ve fantasy se dá najít dost kvalitního čtení, fantasy totiž nejsou jenom prsteny a trpaslíci, ale hlavně je to o vztazích, nenávistech, láskách, podvodech, zradách, intrikách, věrnosti, odvaze - i zbabělosti. (Teď čtu znovu Hru o trůny a tam je těchto atributů víc než dost. Je to brak? Tipuji, že ne. Ale doporučená literatura to asi taky nebude, coby hodnotná. I když hodnotu má.
[12]: Nebezpečné známosti jsem četla taky, a čtení mě bavilo. Asi záleží, o čem je psáno a jak záživnou formou. Remarque mi třeba sedí, Hemingwaye jsem nemohla dočíst.
Ahoj Mengano, měla bych zájem o tu knihu Vítěz nad Ďábly. Bylo by možné mi ji poslat? Ozvi se buď na blog (cruenta-cigarette.blog.cz) anebo mail: simkad@seznam.cz
OdpovědětVymazatDěkuji za odpověď :) Cherry Steel
Promiň, ve zprávě autorovi mi to píše, že to bere jako spam :(
[18]: Tolkiena a Prachetta četl můj syn. Doma má kompletní sbírku. Harry Poterr naši domácnost zcela minul. Po sci-fi sem tam sáhnu, ale nevyhledávám.[19]: To samé říkal můj táta. Knížky se nevyhazují. Nashromáždila jsem spousty knížek, mnohé jsou velice pofiderní, ale přesto si je nechávám. Medvěd prostě vždycky vyrobí další polici [20]: Přesně tak. Trocha osvěžení v podobě pěkného braku nemůže škodit [21]: Táta říkával takovým románům zrní.
OdpovědětVymazatByl literární fajnšmekr a tříbil mi za mlada vkus. Chtělo se mi číst románek a on mi naordinoval Markétu Lazarovou, abych neměla roupy [22]: Já vlastně trochu kecám. Pokud se shodneme, že fantasy není primárně jen o upírech a podobných potvorách, tak nějakou podobnou knížku určitě taky mám. Třeba Bídné roky (názvem si nejsem zcela jistá, pohledám ji). Sci-fi Den trifidů, několik Clarků, Bradburyho... porozhlédnu se po své knihovně [23]: Zpráva autorovi zřejmě stávkuje Jsem ráda, že máš zájem šířit brak a určitě se ti ozvu.
[24]: k 19) Aby to nepřelostlo do:
OdpovědětVymazat"Medvěd prostě přistaví další místnost"...
[25]: Vhodnými přesvědčovacími metodami by se možná dalo dosáhnout i toho
OdpovědětVymazatDefinice brakový knížky je strašně obtížná a neexistuje pro ní jasný omezení, co je brak a co už brak není. Je jasný, že brak je většinou něco, co se neprodávalo/neprodává a tudíž o to není zájem.Já čtu třeba takovýho Adama Georgijeva, což je českej povídkář a básník. Je docela populární, ale spousta lidí má jeho tvorbu za brak, protože píše na homosexuální tématiku a to se tedy moc nechytá. Vím, že teď se mnou někteří nebudou souhlasit, ale když jsem nabízel jeho knihu rodině, přátelům a známým každej nad ní ohrnul nos, nazval to brakem a mě bláznem.Tím chci jen říct, že definice braku je dost ošemetná, i když je pravda, že některý tituly od přílepku "brak" nezachrání nic
OdpovědětVymazatJá si v knihovně rád půjčuji tzv. vesnické romány, nebo podobně laděné knížky několik desítek let staré, psané ještě jazykem nezasaženým vulgarismy. Občas přelouskám i něco novějšího, třeba i detektivku. Ale u těch mám často dojem, že krom vraždy tam vlastně není nic zajímavého. A po čem bych tedy nesáhl vůbec, to jsou erotické romány. Děkuji za možnost vyjádřit se.
OdpovědětVymazatŠkoda, že pomalu nechápu, co "brak" znamená.. Čtu hodně knížek, ale nevím.. Nikdo mi nikdy neřekl, jestli ty horrory někdo někdy prohlásil za neestetické.. Měla bych si to zjistit, jinak budu za hlupáka..
OdpovědětVymazat[27]: Definice je opravdu obtížná. Ve své době se např. prvorepublikové romány prodávaly určitě dobře. Tehdy brakem nebyly. Brak jsme z nich udělali až my, novodobí estéti
OdpovědětVymazatUrčitě bych knihu neoznačila jako brak jenom proto, že má homosexuální tématiku. Tebou zmiňovaného autora neznám, tak se trochu poohlédnu [28]: Staré knížce psané vytříbenou češtinou dokážu odpustit mnohé Možná teď budu trochu za cvoka, ale stará vydání Jiráska jsem si vyloženě užila.[29]: Nebudeš za hlupáka Co člověk, to názor. Někdo třeba řekne, že 50 odstínů šedé je brak a druhý je z té knížky úplně nadšený.
Já zastávám u knih názor - chci-li něco kritizovat musím si to nastudovat - čtu tedy vše A stejně jako se člověk občas koukne na hloupý film, aby krásně vypnul, tak je občas dobré přečíst i "hloupou" knihu. Vždyť život není jen o to nasávat "kvalitu" :))
OdpovědětVymazat[31]: Shrnula jsi to dokonale
OdpovědětVymazatJá nevím, já s tímhle prostě nesouhlasím. Vždyť i v tom takzvaném "braku" občas najdeš perlu. Nelíbí se mi, když někdo takhle hází knihy současnosti do jednoho pytle, ach jo.
OdpovědětVymazat[33]: S čím nesouhlasíš? Já jsem se tu veřejně přiznala, že čtu brak. Nijak se za to nestydím. Pouze jsem trochu specifikovala, jaký brak čtu. Je pravda, že někdo jako brak označí veškerou literaturu například z počátku minulého století. Má pravdu? Možná ano, možná ne. Mně je to ale jedno. Já ty knížky mám prostě ráda.
OdpovědětVymazatNečtu ovšem některé současné knížky, které se tváří děsně umělecky a stojí přitom za starou belu. Ale zase jenom z mého pohledu. Někomu jinému se mohou líbit. Proto - co člověk, to názor
Hmmm, tezko rict. Neco asi brak bude. Nebo... kde je ta hranice? Kdyz uz po ste vidite ten samy vyraz, kdyz uz predem vite, jak to vsechno dopadne?
OdpovědětVymazatKdyz to vezmu realisticky, brak jsem cetla jen jeden - nebo dva (dva dily) Padesat odstinu sedi a pokracovani.
Ale na druhou stranu, moje nejoblibenejsi kniha je asi 1984 od George Orwella.
Takze to mozna tak nejak vyvazim. A vsechno je vlastne v poradku.
[35]: Každý má tu hranici určitě někde jinde. Vyvažuješ dobře
OdpovědětVymazatKlidně si přečtu i brak, když se dokážu začíst a baví mě to, neřeším vůbec žánry....
OdpovědětVymazat