středa 27. února 2013

Pohlreicha by trefil šlak

Jsme lidé různí. Proto máme i různé chutě. Někdo za vrchol kulinářského zážitku považuje tlačenku s cibulí, jiný svíčkovou Stroganov.


Sama pro sebe si jedlíky dělím do tří kategorií. Všežravci, třídiči a frfńalové. Všežravec spořádaně sní vše, co mu na talíři přistane. V jídle se nevrtá, nekritizuje a nenechává zbytky. Je snem každé kuchařinky.

Třídič podrobí jídlo důkladnému zkoumání. Pokud obsahuje z jeho pohledu nezávadné ingredience, nenastane větší problém. V opačném případě začne z polévky lovit hrášek a se znechuceným výrazem ho skládá kolem talíře. Jiný třídič selektuje mrkev, cibuli nebo zelené fazolky. Třídič dokáže z řízku oloupat strouhanku, protože mu nechutná, a než přebere bramborový salát, aby eliminoval nakrájenou okurku, jsou ostatní strávnici dávno najedení.

Frfňal najde na každém jídle nějakou chybu. Někdy je chyba kritická a frfńal nepozře ani sousto, jindy se jedná o chybu průchodnou a frfňal je ochoten alespoń zkusit, jestli předloženou krmi může snist bez fatálních následků pro svůj organismus.

Já jsem všežravec. Navíc všežravec experimentátor, protože sním nejen všechno, ale i v různých kombinacích, které leckomu mohou připadat přinejmenším podivné. Medvěd například pořád ještě nepochopil, jak můžu jíst počesnekované topinky s jahodovou marmeládou. Nebo bramboráky se švestkovými povidly. No můžu, chutná mi to.

Je mi tedy v zásadě jedno, co kdo jí. Ovšem před pár dny se i mé všežravé, tolerantní já otřáslo v základech.

Byla jsem na pracovním obědě s klientem. Vedle u stolu si párek německy mluvících hostů objednával jídlo a číšník jevil známky určitého znepokojení. Několikrát se ujišťoval, že správně porozuměl objednávce.

Když poté donesl objednané pokrmy, pochopila jsem jeho předchozí neklid. Na jednom talíři byla svíčková s knedlíky. Švestkovými. Na druhém byla rýže, zelí a smažený sýr.

Zjistila jsem, že moje tolerance není nekonečná. Tahle vražedná kombinace byla i na mne moc. Kam se hrabou moje topinkové úlety.

54 komentářů:

  1. Můj kamarád si dává smažený květák s knedlíkem! Tvoje chutě ti neberu, ale jsou tedy pěkně vražedné . Tak pochopím bramborové placky namazané povidly, to ano.....ale každý jsme nějaký a každý má své chutě. Dcery expřítel mne pro změnu dostal tím jak u nich doma servírují švestkové knedlíky. Na hlubokém talíři plovoucí ve smetaně nebo plnotučném mléku a sypané mákem....

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to jsou tedy chutě neskutečné Moje ségra vybírá z bramborového salátu vše kromě brambor. Ale samotné brambory nechce, protože ten salát jí přece chutná. No, než to všechno vybere...Když jsme byli na štědrý den celá rodina a dárky byly samozřejmě až po jídle, mé děti hypnotizovaly každý kousek zeleniny a přály si, aby ty kousky sami během vteřiny vyskákaly a tetka konečně dojedla

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem všežravec, ale jsem schopná z masa nebo brambor půl hodiny vybírat kmín Ale jelikož už tak nějak já i rodina víme, co mi chutná a co ne, tak se podle toho vaří a já potom bez vybírání sním všechno. Ale neuvědomuju si, že bych měla nějaké zvláštní chutě, snad jenom jablko jím i s ohryzkem, miluju chrupavky, ale to je asi tak všechno Ovšem Pohlreicha by trefil šlak z mého způsobu vaření především na koleji

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: U nás se švestkové knedlíky taky sypou mákem. Já mám raději opraženou strouhanku s cukrem. A nemusím na ně strouhaný tvaroh.[2]: Moje dcera je klasický třídič. Ze štrůdlu tahá rozinky, vždycky ho celý rozhrabe. Z pomazánky loví cibuli. Dokáže ji přebírat hodinu. V polévce třídí zeleninu na poživatelnou a jedovatou. A po své dcerce (naší malé Cibulce) chce, aby jedla všechno bez vybírání

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: Taky v rodině funguju jako požírač chrupavek Medvěd je velmi nespokojený, protože zastává názor, že chrupavky by měli dostat naši psi.

    OdpovědětVymazat
  6. Kdysi jsem viděl, jak se obsluze nepodařilo vysvětlit německému hostu, že švestkové knedlíky doporučené v jeho turistickém bedekru nejsou v nabídce jejich podniku. Protože turista na svém přání trval a ukazoval umíněně prstem na příslušnou pasáž v knize, obsluha s kuchařem připravila na talíř normální houskové knedlíky, naskládala k nim několik kompotových švestiček a zasypala cukrem a skořicí. Jakpak se host oblizoval . Mimochodem, jsem naprostý všežravec a s chutěmi experimentuji rád a často.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: To táta zase pořád říká - nechte něco slepicím! :) Ale mně hrozně chutnají, tak co.

    OdpovědětVymazat
  8. Po přečtení tohoto článku jsem dostala chuť na dobré jídlo.
    Já patřím mezi třídiče.
    A to, co si ti lidé objednali, to je tedy masakr.

    OdpovědětVymazat
  9. Ale svíčková se švestkovými knedlíky nemusí být úplně na škodu. Vždyť se k ní také dávají brusinky a šlehačka, takže místo, aby to měl navrchu, má to uvnitř... Jsem čuně, vím, ale ráda kombinuji sladké a slané Díkybohu, že mám doma též všežravce, který ještě ocení mé kulinářské snahy

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem asi ten frfňal, pokud na jídle vidím sebe menší chybu ani se toho nedotknu.
    Moje kamarádka je pravý opak. SNí úplně všechno.K svačině si pořád dává chleba se sýrem a do toho slané brambůrky. Jednou jsem to ochutnala, jen ze zvědavosti, a bylo mi z toho špatně.

    OdpovědětVymazat
  11. Já patřím mezi všežravce s výjimkou zelňačky a rajské polívky.
    Tvoje kombinace bramboráku s povidly jsou sice trochu děsné, ale proč ne. Může to být dobré.

    OdpovědětVymazat
  12. Hm, já ani nevím, co jsem. Nejsem všežravec, protože jsou prostě jídla, co jíst nechci, ale nejsem ani třídič, protože vytahuju maximálně tak rozinky z buchty, a i to jen když jich tam je hodně a vidím je. Rozinky prostě spadají do kategorie 'leda omylem'. A ani pak mi nechutnají...

    OdpovědětVymazat
  13. Ač jsem bývala kdysi všežravec, stal se ze mne postupem třidič. Potvora slinivka není společenský jedinec a více toho zakazuje, jak povoluje. Řekla bych to spíše tak, že to dobré zakazuje. Jo a bramboráky s marmeládou a šlehačkou jsem jedla poprvé na Moravě a docela to bylo dobré. Asi záleží kdy s kým a pro koho.

    OdpovědětVymazat
  14. Já jsem věčný třídič. I když se snažím, u některých věcí to prostě nejde. V poslední době se ovšem můj jídelníček radikálně mění. Věci, co jsem dřív nepozřela jíst začínám a ty, co jsem od sebe musela mít oddělené, začínám jíst spolu. Velký pokrok je pro mě tak vařená zelenina, kterou si třeba v polívce rozmixuju. Před rokem bych asi zvracela.  Nebo už nejím pizzu po vrstvách (zvlášť sýr, pak jednotlivou zeleninu a nakonec suché těsto), ani součásti dortů už si netřídím, chlebíček byl pro mě nemožný. Na druhou stranu, jako bych měla jen určitou míru tolerance ... protože zároveň s tím se začínají objevovat potraviny, které jsem dříve jedla naprosto v pohodě pospolu a dnes na ně ani nemůžu mrknout. Pečivo k snídani si teď třeba nenamažu,což jsem dříve mohla (teda do té doby než se to vpilo do rohlíku). No prostě jsem blázen. Rýže ze zelím by mi problém nedělala, ale bramborák s marmeládou bych si nepřekousla.

    OdpovědětVymazat
  15. [5]:Chřupky můžu taky a přesně to samé vždy říká můj muž...tak knedlíky s mákem to by mi tak nevadilo ani nevadí, mě na tom zarazilo to že to zalejou mlíkem takže to vypadá jak mléčná polevka se švestkovými knedlíčky! Syn měl období ze všeho vybíral kmín. Babička ho to ale rychle odnaučila. Když s tím začal, jídlo mu sebrala a dala až když měl hlad. Udělal to dvakrát a napotřetí sežral všechno do mrtě i pomalu s těma vypreparovanejma kmínečkama. Od té doby přestal s veškerým vynimráváním a jí jako normální člověk . Ovšem s čím se tu dost často u partnerů mých dětí setkávám je preparace rozinek a kandovaného ovoce ze všeho. Tak mají smůlu, milujem jak rozinky ve štrůdlu tak kandované ovoce ve štole....

    OdpovědětVymazat
  16. Němcům se asi vychází vstříc. Já měla problém vysvětlit českému číšníkovi v čechách, že bych si přála ke špenátu místo brambor obyčejný houskový knedlík.Bramboráky "na sladko" se prý v České části republiky jí normálně.Naše Bára je extrémní třídič. Když jí k porci bramborového salátu přidáš prázdné misky, tak ti z něj vypreparuje zpět všechny suroviny, roztříděné podle druhů. To fakt nekecám!

    OdpovědětVymazat
  17. Ještě mě napadá jedna vražedná kombinace - Tu mi naservírovala skorotchýně na návštěvě u mého bývalého přítele: Guláš a k němu jako přílohu přikusovali lívance s tvarohem.

    OdpovědětVymazat
  18. Ty bramboráky nebo spíš bramborové placky se švestkovými povidly bych pochopila, bramborove placky s povidly  patří k sobě, stejně jako bramborové nočky s povidly.
    Očesnekovanou topinku s marmeládou jsem tedy fakt nezkoušela a ani mě to zatím neláká, ale proti gustu žádnej dišputát.
    Jak jsem tu četla o švestkových knedlících - no, taky se podávajy sypané makem, to je běžné. Akorát že tady přidali ještě šlehačku, nebo spíš smetanu.
    Svíčková se švestkovými knedlíkčy? To by znepokojilo i mě, i když... brusinky se ke svíčkové taky dávají, ne?
    Ovšem rýže, zelí a smažák... nevím nevím.

    OdpovědětVymazat
  19. [15]: Hlad je nejlepší kuchař. Některé mamky by to měly zkusit. Ale tak někdy o prázdninách...

    OdpovědětVymazat
  20. Jo to ze mě třídič asi nikdy nebude. Nemám na to nervy když mi v jídle něco vadí, odmítnu ho jako celek. Mamka už dávno vzdala pečení čehokoliv s rozinkama a štrůdly dělá zásadně dva- jeden s rozinkama a druhý bez nic Česnekovou topinku s jahodama jsem nezkoušela, ale už jsem měla gumové žížalky s klobáskou a bylo to překvapivě dobré

    OdpovědětVymazat
  21. Myslela jsem, že jsem klasický všežravec, ale po přečtení některých skutečně neotřelých kombinací jídel, poznávám, že to byl omyl.
    Topinku s česnekem si mažu sýrem a kečupem.. Fuj!! je mi zle jen na to pomyslím, ale někdy mi to chutná.     

    OdpovědětVymazat
  22. Já jsem dostala dědovo školu, včetně toho "za války nebylo vůbec nic" a jako malá jsem nesměla nechat na talíři ani drobek. Jsem všžravec jak vyšitý. Ale je tedy skutečně fakt, že taková kombinace, je i na mě moc.
    Ale jinak mám doma taky jednoho rýpala. Pořád mu něco vadí. Už jsem mu to párkrát hodila na hlavu, ať si to jde uvařit sám. Ehm. Bývám někdy trochu výbušná..

    OdpovědětVymazat
  23. Svíčkovou se švestkovými knedlíky bych asi taky nejedl, předpokládám, že mysleli, že dostanou normální knedlíky. ale včera jsem měl zapékané těstoviny s kysaným zelím, protože jsem neměl doma brambory.
    Jinak v Německu ti všude dají bramborák s jablkovým pyré.

    OdpovědětVymazat
  24. [6]: Šikulka, host náš pán.

    OdpovědětVymazat
  25. nevím, do které patřím kategorie. Já asi procházím všemi. Jsem ochotná vyzkoušet různé pokrmy a kombinace (ovšem ne jako moje sestra - sní balíček vysočiny a zapije to kakaem...). V Německu jsme šly na přednášku o Malajsii, součástí bylo i pohoštění, říkaly jsme s kamarádkou, že i kdyby nám naservírovali brouky, tak to ochutnáme. Nakonec to bylo velice zvláštně ochucené kuře, víckrát bych si to nedala, ale jsem ráda, že jsem to ochutnala.
    Já třeba vybírám tlustý maso a nebo rozinky a sušené ovoce z müsli, protože müsli je suchý a tohle se lepí na zuby a prostě mi to ruší tu chuť
    Taková mňamka je řízek s omáčkou. Když jsem to v menze viděla poprvé, odvracela jsem se od toho. Příště to ovšem bylo jediné normální jídlo a musím říct, nebylo to špatný. Němci mají prostě zvláštní chutě

    OdpovědětVymazat
  26. Není nad experiment a kobylky v cukru.

    OdpovědětVymazat
  27. [6]: Dokonalá obsluha, tak to má být [8]: Tak byl článek alespoň trochu užitečný [9]: Já si brusinky ve svíčkové vždycky pořádně rozfrdlám a to je potom ňamka. Medvěd by brusinky nepozřel ani s pistolí u hlavy. On je taková trochu zvláštní kombinace všežravce a třídiče. Nesnáší rajčata, ale když mu je v nějakém jídle zapřu, tak to stejně sní [10]: To je taky docela ujetá kombinace [11]: Je to dobré, ale bramborák musí být studený.

    OdpovědětVymazat
  28. Já jsem taky všežravec a třídiči mnou uvařeného jídla mě štvou. Mezi ně, bohužel, patří momentálně i nejmladší dcera. Doufám, že ji to časem přejde. Třídí hlavně cibuli a tlustý maso (který ale tlustí není, tlustý jí nedávám a stejně vždycky něco najde). Třídičku, ze které by mě kleplo, jsem zažila nedávno. Byli jsme se známými a jejich dcerou v restauraci. Dala si jakousi kuřecí směs s hranolkama a všechno kuřecí maso vytřídila. Když jsem se jí zeptala, proč si teda nedala jen hranolky třeba se salátem, řekla, že má ráda tu masovou šťávu

    OdpovědětVymazat
  29. Ja som vsezravec, ale tiez mam svoje hranice

    OdpovědětVymazat
  30. [12]: Jezinka tvrdí, že rozinky vypadají ve štrůdlu jako klíšťata. [13]: Dieta dovede pěkně rozdrbat jídelníček, to máš pravdu.[14]: A to tě třeba v budoucnu ještě čeká další změna. Od malička jsem nenáviděla vařenou zeleninu, u každé zeleninové polévky mimáti slibovala, že mě roztrhne jako hada. Když jsem pak byla těhotná, najednou jsme se po uvařené zelenině mohla utlouct. A zůstalo mi to dodnes.

    OdpovědětVymazat
  31. Mal som pozoruhodne stastie, ze som zazil obrodu studia na vysokych skolach, kedy v snahe spojit panov studentov s pracujucim ludom zvyklo vedenie tychto ustanovizni posielat posluchacov namiesto semstra na trimester na vojnu, trimester v skole a hlavne trimester na stavbu. Hladova nudza nas na rozdiel od Dalibora nenaucila - bohuzial - hrat na husle, ale improvizovali sme aj tak: Tuhe "svestkove povidla" ako zakladna hmota hrubo nanesena (murarskou?) lyzicou na zvysok tvrdeho chleba, vyzdobena kockami bielej slaniny. Vyvinulo sa casom k oblubenej pochutke pikantnej a zostalo v pamäti ulozene na vene casy nielen so Sovietskym sväzom, ale aj ako schopnost nadalej so stravou experimentovat. Naskutku pozitivny prinos onej vysokoskolskej reformy.

    OdpovědětVymazat
  32. [15]: Na Jezinku sebrání jídla nikdy nefungovalo. Od malinka byla silně nežravá a dostat do ní cokoliv, byl galaktický problém. Dokázala nad jídlem sedět i hodinu, v puse sousto, které odmítala spolknout, a čučela.[16]: Guláš a lívance, to už je snad extrém. No ale vlastně proč ne, v žaludku se to stejně smíchá [18]: Klasické bramborové placky jsme jako děti jedly u babičky. S povidly nebo jen tak namazané rozpuštěným máslem. Byla to babičkovská pochoutka [20]: To je zajímavé, kolik lidí nesnáší rozinky. A hroznové víno jí skoro každý [21]: Proč fuj, to je náhodou dobrá kombinace. Taky to tak jím.

    OdpovědětVymazat
  33. [23]: Jablkové pyré na bramborák? No tak to ne [25]: Normální smažený řízek s omáčkou? Těžko se mi to představuje Němci jsou vážně trochu zvláštní.[26]: Kobylky v cukru, pražení červíci... to jsou pokrmy, které ve mně vyvolávají lehké mrazení. Ke konzumaci hmyzu jsem se zatím nedostala

    OdpovědětVymazat
  34. [32]: Tohle jsem praktikovala když mi byl ve školce předložená hrachová kaše kterou bytostně nesnáším....učitelky vždycky byly na nervy, protože jsem tam taky dokázala sedět nad plným talířem hodinu i víc.....

    OdpovědětVymazat
  35. [28]: Jo, tak takoví strávníci jsou vážně na zabití [29]: Ani všežravci nespasou úplně všechno [31]: Táta vždycky říkával bráchovi, když se nimral v nějakém jídle - počkej, na vojně tě naučí sežrat i posolené hřebíky

    OdpovědětVymazat
  36. [22]: Některé rýpaly takto sleduji v pořadu Prostřeno. Občas mám chuť omlátit jim to jídlo o hlavu, kdyby to bylo možné, protože někdy opravdu frfňají jak rozmazlení zpovykaní spratkové. Nemůžu si pomoct, ale vždycky si vybavím, že jsou na světě děti, které umírají hladem. Hladem! V dnešní době! To je hrozné umírání. A tady se najdou nimralové (myslím tím obecně u nás, ne tady na blogu), kterým nechutná rozinka - kuřecí - hovězí - nejí sýr - houby - zeleninu - maso - omáčku - knedlíky - je to pro ně málo slaný - hodně uvařený - velké kusy - malé kusy...
    Ach, škoda slov.Jinak, Mengano, k tvému komentáři u mě jsem zanechala odpověď - u mě - a taky jeden odkaz, třeba si tam něco najdeš...   

    OdpovědětVymazat
  37. Jsem všežravec, nouze v dětství mě tomu naučila.
    Jinak povidla na bramborácích celkem chápu, u babičky v Polsku nám je zase sypali cukrem .

    OdpovědětVymazat
  38. Jen si užívejme neobvyklých kombinací, dokud to ještě jde. Až nám EU bude servírovat cvrčky a červy, což opravdu plánuje, budeme s láskou vzpomínat na svíčkovou s švestkovými knedlíky...   

    OdpovědětVymazat
  39. No, můj článek o jídle jsi četla. Přestože nejím spoustu potravin, třídič nejsem. Než se s tím vybírat, to radši ani neochutnám. Zvlášť pokud se v tom nachází ten největší horor - rajčata. I když je vyberu, jejich chuť tam stejně zůstane. Na mě nikdy neplatilo to přísloví "hlad je největší kuchař". Zkrátka, pokud mi něco nechutnalo, vyzvracela jsem to, a pak jsem si vesele hladověla. rodiče spíš měli problém přemluvit mě, abych nakonec vůbec něco snědla. Kombinace mám ráda různé, momentálně jsem si vzpomněla, jak jsem o Vánocích jedla chlebíček s cukrovím dohromady... Ale rýži se zelím a smažákem bych si nedala, i když zvlášť jím kupodivu vše z toho.

    OdpovědětVymazat
  40. [36]: Vendy, díky. Už jsem se dívala.[37]: No fuj Při pohledu na naši Boženu fakt nemám chuť dát si ji k obědu.[38]: No vida, nejsem tak ujetá, jak by se mohlo zdát. [39]: Hlavně aby pak v Europarlamentu v kantýně měli velký výběr housenek. Ať si páni europoslanci nemusejí utrhávat od huby.[40]: Zajímalo by mne, co lidi mají proti rajčatům.

    OdpovědětVymazat
  41. [36]: Naprostý souhlas s poměry v rodině.
    V Tv je potřebují, aby to mělo velkou sledovanost - čím blbější a podivnější, tím vyšší...já stejně nekoukám...

    OdpovědětVymazat
  42. Nejím bílý polívky, zvláště bílou zelňačku, z ostatních věcí asi jen luštěniny a okurky - na mlíko jako takový mám alergii Jinak se řídíme doma zlatým heslem: Když nedojíš oběd, nažereš se bláta. Nikomu se tedy zvlášť nevyvařuje (psa nepočítám, ten má protekci   ). Po dobré svíčkové bych se ale utloukl PS : u nás se občas objeví i klasický řízek s knedlíkem, pozůstatek po původních německých obyvatelích. Pro mě standart, ostatní nevěřícně vrtí hlavou.

    OdpovědětVymazat
  43. [43]: Řízek s knedlíkem jsem už viděla, ale nenašla jsem odvahu To je na mne trochu střelená kombinace.

    OdpovědětVymazat
  44. U nás doma se vždycky praktikovalo všežralství. Kdo nedojedl oběd, neměl nárok na zákusek a po zbytek dne na nic sladkého. Proto jsme já a sestra vyrostly v přesvědčení, že je normální, jíst všechno. Pak si sestra našla přítele. Já bych teda pro něho vařit nemohla a divím se sestře, že to dělá. Tohle mu nechutná, tohle nechce... Každýmu, kdo pohrdne něčím v mnou připraveném jídle bych pleskla takovou, že druhou chytí o zeď. Neříkám, když se jídlo prostě nepovede, nebo něco, tak bych ho sama vyhodila, ale když je v pořádku a DOBRÉ!
    A teď ještě k těm tvým kombinacím. Chápu, že ti takové věci chutnají, ale nedokážu si představit, co tě přimělo, je ochutnat. Já třeba nerada věci plácám dohromady, ale zase po sobě. Sním kroupy a pivo zapiju mlíkem. A už hodně dlouho chci ochutnat okurek se šlehačkou, ale nemám na to koule

    OdpovědětVymazat
  45. [45]: Topinku s džemem jsem si dala poprvé, když jsem si ji hodně načesnekovala a pálila mě z ní pusa. Napadla mě marmeláda, že by to tak šlo trochu "vylepšit" Kombinace pálivého česneku a sladké marmelády byla dokonalá. Tedy alespoň pro mne
    No nevím, ani já bych asi neměla koule na okurky se šlehačkou

    OdpovědětVymazat
  46. Zajímavé kombinace! Ale všechno jíst nemusím!

    OdpovědětVymazat
  47. [47]: To víš, lidé mají všelijaké chutě

    OdpovědětVymazat
  48. [48]: Já třeba moc nemusím míchané chutě ve vařeném jídle. Sním, ale nevyžaduji - třeba rizoto, zapečené brambory, šunkofleky apod.

    OdpovědětVymazat
  49. Třeba špatně porozuměli jídelníčku a asi si představovali něco jiného. Moje prababička zase jedla knedlíky úplně ke všemu. Dokonce i k řízku.

    OdpovědětVymazat
  50. [49]: Tohle zrovna mám ráda. Můžu se v tom vrtat [50]: Když jim to přinesli, tak fakt nevypadali nijak zaskočeně. Já myslím, že věděli, do čeho jdou
    Možná máš německé kořeny.

    OdpovědětVymazat
  51. [51]: Já právě ne, já mám ráda čisté hromádky na talíři.

    OdpovědětVymazat
  52. Německá kuchyně je plná nečekaných kombinací. Trvalo mi rok, než jsem sebrala odvahu jíst tam v menze, a to ta jídla rozhodně nedosahovala takového experimentátorství A jinak - úžasný blog!

    OdpovědětVymazat
  53. [53]: Eintopf má prostě svůj utajený půvab.

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...