pátek 22. února 2013

Jak jsem se zasekla

Narodila jsem se poměrně hluboko v minulém stletí. Nepamatuji sice dobu, kdy kolem pobíhali dinosauři a vznikalo černé uhlí, jak mi v období své nekompromisní puberty naznačovaly mé roztomilé děti, ale pamatuji dost.


První televize byla mrňavá, černobílá, s jedním programem a měla jeden zapínací čudlík. Druhá byla trochu větší, barevná, programy měla už dva, ale čudlík byl pořád jeden. Dnes je televize přes půl obýváku, programy nespočítám a pokud nenajdu ovladač, ke kterému potřebuju manuál, tak ji ani neumím zapnout.

Vyprat prádlo trvalo celý den. Naházet do pračky, vyndat, ručně vymachát, nastrkat do ždímačky. Když bylo velké prádlo, končila legrace. Dnes stačí umět rozeznávat barvy a nastavit prací program. Než na mne vykoukne čisťounké prádlo, můžu si nalakovat drápky nebo u kafe moudře pohovořit s kamarádkou.

Nechápu, jak jsem kdysi vůbec mohla provádět tak složitou činnost, jako je vaření, bez všech robotů, elektrických nožů a sekáčků, bez mikrovlnné trouby, indukční desky, teflonového nádobí, pekárny na chleba a formy na mufiny. Stačilo mi pár hrnců a rozmazlovala jsem se mixérem.

Dřív jsem si o sobě myslela, že jsem docela chytrá. Tenhle pocit zcela vymizel s prvním počítačem. Vystřídalo ho kruté poznání, že jsem úplně blbá. Ano, umím pracovat s programy, které potřebuju ke své práci. Mám ovšem podezření, že to by se naučil i průměrně inteligentní šimpanz. Můj notbůček je pro mne neustále zdrojem nekonečného množství záhad a zákeřností. Bohužel moje okolí nemá pro mé nesnáze vůbec žádné pochopení. Ajťácký synek se na mne vždy podívá takovým velmi zvláštním pohledem a pronese:

"To víš, mami, s tebou je to těžký, ty ses zasekla u kuličkovýho počítadla."

45 komentářů:

  1. Děti mám ještě malé, ale televizi s čudlíky pamatuji, to si člověk u ní i zasportoval:) A velké praní se ždímačkou jsem zažila několikrát s babičkou(než jsme se jí složili na automatickou vymoženost)a to tedy byla posilovna!
    Toto jsem po ránu potřebovala. Článek je krásně, lehce a vtipně napsaný, vykouzlil mi úsměv, díky

    OdpovědětVymazat
  2. Zrovna včera se mi podařil ftípek, že jsem si nějakým způsobem zmenšila písmo při psaní komentů, a byla jsem v čudu....vůbec jsem nevěděla zaprvé jak se mi to podařilo, bylo to v zápalu psaní a tak jsem nemohla ani tušit kterou klávesu jsem při tom zmáčkla,takže jsem začala zoufale mačkat klávesu po klávese, čímž jsem si párkrát obrazovku vyfotila, přidala zvuk, ubrala zvuk, vůbec jsem si program ukončila, pak zase mě to chtělo něco tisknout, než se mi náhodou podařilo zmáčknut naráz CTRL a jedničku a ejhle, najednou se vše vrátilo do normálu....Takže nezoufej, nejseš v tom sama

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný článek. Jenom poznámka k tomu konci. Někdo to s počítači umí a někdo hold ne.

    OdpovědětVymazat
  4. "Abak," zajásali křížovkáři.Nejhorší je, když mi Word opravuje slova, syčák. A vylepšuje se v tom, potvorák jeden. Kdysi mi místo slova "mobil" nabídl sloveso "močil".
    To jsou mi ale "gejtsoviny."

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Já jsem byla obdařena první automatickou pračkou, když jsem si u praní synových plenek strčila ruku do ždímačky a zlomila si dva prsty [2]: Jasně, nikdo nemůže umět úplně všechno. A nebo může a pak je z něj náš pan prezident. [3]: To přesně znám Mačkám všechny možné klávesy, pak dosáhnu stavu, kdy se mi chce zešílet a tak zavolám Ajťákovi. Potom se většinou chce zešílet jemu

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Word je zákeřný hajzlík. Nemáme se spolu moc rádi. Ajťák byl jednou úplně na mrtvici, když mě přistihl, že píšu dopis v Excelu. Nechápala jsem, že nechápe.

    OdpovědětVymazat
  7. Nic z toho není o věku. Moje babička bydlela na vesnici, takže ještě já, ne moc stará, vím, jak se pere v podivném válci, kde se musí točit kličkou, aby se otáčel, nebo jaká jsou úskalí vaření na kamnech. A Ždímačka že by ždímačky patřily do dob dávno minulých? Moje babičky je mají obě dvě.  nemysli si, na mě je tahle doba taky moc složitá. V počítačích se nevyznám - a to téměř vůbec. Nekamarádím se příliš ani s wordem. Což o to, nějaké to písmenko napíšu ale ty všemožné úpravy mi unikají. Stejně, jako mi unikají všechny funkce ostatních programů. Kdyby po mně chtěl někdo upravit fotku, tak mě léta neuvidí a já stejně na nic nepřijdu. Taky mám na všechno možné lidi To jsou ti chudáci, kterých se 50x zeptám na jednu věc, a když přijdu znova, raději to udělají za mě, protože vidí, že bychom se nikam nepohnuli. S televizí se nekamarádím také. Asi protože nemáme na ně návody, nebo alespoň ne v dohledu, ani je neumím zapnout. A nějaká představa, že si koupím skvělý chytrý telefon je pro mě zcestná, protože jsem ráda, že dokážu psát sms a volat.
    Samozřejmě chápu, že lidé starší než já to mají obvykle jiné, a že je pro ně téměř nemožné se některým věcem naučit, jen jsem chtěla "ukázat", že i mezi mladšími se najde pár antitalentů, kteří mnohdy válčí s technikou úplně stejně :)

    OdpovědětVymazat
  8. Tak já pamatuju nejstarší televizi se dvěma čudlíky a dvěma programy S počítačem nějak moc problémy nemám, ten jsem si celkem oblíbila. Já se zasekla u telefonu. Odmítám telefony, které umí "všechno". Jedinou "inovaci", kterou jsem u nich ochotná tolerovat, jsou SMS.[4]:[6]: Word je fajn, jen se mu musí hned na začátku ukázat, kdo je tu pánem a podobný krávoviny zakázat

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Míšo, převelice jsi mě potěšila Vy mladí to máte o trochu snazší, protože jste se s mobilem v ruce narodili. Na nás starši tahle tahle zpropadená technika spadla z nebe a musíme se přizpůsobit. Bez počítače bych nemohla dělat svoji práci, to vím, ale na druhou stranu mě příšerně štve. Tím, jak se musím vším složitě prokousávat a výsledek je stejně prapodivný [9]: Od telefonu požaduju, aby se s ním dalo zavolat a poslat SMS. Takže jeden mobil jsem měla 10 let a vůbec mi to nevadilo. Medvěd má telefon, který bych nejraději rozšlapala. Když mi ho půjčí a řekne "zavolej si", tak mě zaměstná na půl odpoledne

    OdpovědětVymazat
  10. Je mi skoro trapně přiznávat, že já s ničím z tohohle problémy nemám. Hlavně s tím počítačem. Nejsem sice odborník, ale co potřebuju, to většinou udělat zvládnu. Maminka má už o trochu větší prblémy, její znalosti končí u ovládání toho, co už má nainstalovaný, a jak potřebuje dostat do počítače něco novýho, je to problém. Babička je na tom podobně, jak to začne dělat něco, co nečekala, je nahraná. Druhá babička je ráda, že dokáže přijmout hovor na mobilu a počítač tudíž nemá vůbec...

    OdpovědětVymazat
  11. Mě by jen zajímalo, co našim dnešním dětem řeknou jejich děti na čem že se zasekli.
    Sice taky pamatuji vše, co popisuješ, ale PC celkem ovládám. Jen v klávesových zkratkách mám mezery. Co moje vnoučata řeší jedním klikem, já musím pracně udělat třeba třemi.

    OdpovědětVymazat
  12. Ale s chytrými mobily také nekamarádím. Mám stařičkou Nokii. Na moje telefonování stačí. Různé vymoženosti nepotřebuji. Jen by se mi hodil nějaký záznamník úkolů, který by mě včas upozornil, že něco mám udělat (třeba jít k zubaři).
    Televizi ovládat musím umět, protože můj muž vždycky něco zmáčkne a pak se vzteká, kam mu zmizel program.

    OdpovědětVymazat
  13. Krásný článek. Já jsem dítě tohoto století, znám televizi s několika programy a čudlíky, ale teď už taky znám přes celou stěnu . Ale abych se přiznala, nechci žádný vymoženosti, jak se říká "V jednoduchosti je krása" .

    OdpovědětVymazat
  14. Zmírám smíchy.. bezvadně napsaný a bezvadný hlášky dětí. Opravdu, to musí být radost mít je doma!

    OdpovědětVymazat
  15. Já jsem zaseknutá u kuchyňských potřeb, tam inovuji zcela sporadicky a nenávidím mobilní telefony. Počítač mám ráda a když na to přijde, dokážu z něj leccos vymáčknout... Ale je fakt, že když chci nějakou jo speciální zakázanou odbornost, povolám synky...   

    OdpovědětVymazat
  16. Vyborne napisane. Ja mam uz asi piaty alebo desiaty mobil a pomaly prechadzam na svetelne signaly ohnom a bubnovanie.
    Luto je mi - vid projekt - , ze tie prekrasne fotky, ktore mam v sucasnom Nokia 80, bohovska optika, vdaka "odbornej" oprave v Bratislave uz nemozem kopirovat, lebo tam poondili kontakt totalne a definitivne. Oprava by bola drahsia, nez novy telefon. Inac je to hanba, ked chlap prizna takuto slabost, ale ja som naskutku len "user" a vyznat sa nevyznam v nicom, ani v tom zakladnom!
    PS A chlap uz asi tiez nie som! (Ale zato som King!)

    OdpovědětVymazat
  17. Ja jsem asi neco mezi tema dvema generacema, jsem sice z mesta, ale detstvi jsem trávil v lese, na loukach a na polich, od dedy jsem se ucil sekat kosou. klínovat pařezy, stahovat králíky atd. A když vidím, že to už dneska (skoro) nikdo neumí, a mladí když příjdou ze školy k nam do prace jsou manuálně nezruční... zato mají echt mega sebevedomí a vedi vse lépe, nez clovek s 20 letou praxi, protoze jim rekli ve sklole ze jsou nejlepsi a nikdo na ne nema, protoze tuhle skolu dokoncili ...
    Mrzi mě, když vidí jak vedle (bydlim vedle materske skolky spojene s prvnimi 3 rocniky zakladky) deti ani neumi vylezt na prolezacku, nebo preskocit potok ... bylo mi receno, ze je to proto, ze pani ucitelka ma strach, aby se ji deti nezranili a nikdo ji nezazaloval. Uzasne. Tak jen cekam kdy nastane doba, ze zenska v kuchyni nebude umet ani nakrajet mrkev (doba kdy lidi nepoznaji pecko od krkovice a veprove maso od hoveziho je uz tady - slepe veri stitkum) A vubec, jdu napsat na toto tema uvahu, snad to stihnu do vecera PS : ano taky svym rodicum delam "ajtaka" kdyz neco potrebuji, ale stale se mam od nich co ucit.

    OdpovědětVymazat
  18. *plecko od krkovice omlouvam, se psal sem to pres mobil a nemel jsme bryle

    OdpovědětVymazat
  19. *plecko od krkovice omlouvam, se psal sem to pres mobil anemel jsme bryle

    OdpovědětVymazat
  20. Také syna mať, to by hneď za tú vetu schytal.
    Ale...ja neviem kde mobil mám. A nevyužívam ho. Iba keď musím.
    Notebuch a všetky výhody s tým spojené + fakt, že sa väčšinou cítim horšie ako Tarzan z rodu opíc pri vyhľadávaní informácií to ingorujem a som rada keď si tam zistím niečo zaujímavé (napr: v Indii sa narodilo 2 hlavé teľa).
    Práčku si ja osobne neviem vynachváliť lebo keď matka povie, že už má môjho leňošenia dosť ja viem, že si stačí stlačiť 2 gombíky a som zachránená. Nerátam cestu s prádlom, pri tom sa vždy potknem a matka mi nahubuje, že je zem mokrá. Mop ešte stále nebehá sám. Aspoň niečo je v relatívnej normálnosti.

    OdpovědětVymazat
  21. Tak koukám, že moje kuchyň je čistě prehistorického rázu .

    OdpovědětVymazat
  22. Že si toho dost pamatuješ (a také si to o sobě myslím), je známka, že jsme na tom ještě dobře. Horší bude, až si nevzpomeneme, co se stalo (nebo na co jsme mysleli) před 10 minutami.

    OdpovědětVymazat
  23. A ještě se směju Synka bych nakopala. Pračku, kde byla sušička, tedy odstředivka, měla babička ještě nedávno na chatě. Byla sranda v létě prát. Vyndali jsme ji ven, nanosili vodu, dali prádlo, pak ho přendali do odstředivky a pralo se celý den a pak sušilo na sluníčku... Krásné časy. Televizi nesleduju, rezignovala jsem.

    OdpovědětVymazat
  24. Taky už toho docela dost pamatuju. Když jsme si v roce 1989 koupili geniální pračku Tatramat 601, musel jsem na ní v průběhu ždímání sedět, aby nám neutekla k sousedům. Doma jsme měli televizi, na kterou když ses chtěla v 7 dívat, tak jsi jí musela tak o půl pátý zapnout.
    Jsem levej úplně na všecko! Nedovedu zatlouct rovně hřebík, ale s technikou jsem chvála Bohu kamarád. Mam ráád všechny chytrý telefony, počítače a tablety. Nejsem odborník, ale vím toho o nich docela dost. Moc bych si přál vidět, co by říkala moje babička tomu, že jí dám do ruky takovou placku a ona uvidí svého syna v Německu a budou si moct ukázat, co kde mají novýho. Když babička umřela, ještě jsme neměli ani pevnej telefon.

    OdpovědětVymazat
  25. Počítač je pro mě také velká neznámá. Nejhorší je, že manžel si myslí, že dělám schválně, že tomu nerozumím a syn to samé. Oni mi prostě nevěří.
    S televizí je to podobné. Asi před měsícem
    byl na služební cestě a krátce předtím nějak jinak zapojil televizi. Sice mi to vysvětlil, ale já už všechno zapomněla. Takže jsem byla dva dny bez televize, ale mě to nevadilo.

    OdpovědětVymazat
  26. Františekk  Schourekk  se zalekl !..." Jest možné to ?  já jsem se zasekl !"( muž před chvílí v hospodě ,, U Báby ,,
    štamgastům u stolu vypráví,
    že sestrojil si stroj času !
    ... mužům se ježí vlasů !!" Ten muž je  vůl !" řvou ...... " Vůl ne !
    .... já v dílně ho sestrojil ... v kůlně !
    " Vězte ! já nyní odletím,
    ...za malou chvíli zas přiletím !"Všichni řvou : "Jest možné ?? ... odletí
    do jednadvacátého století ! "Muž rozčilen ! ... křičí :  " No no no !
    stojí to tady  za  howno ! "
    ... co porouchalo se kdo ví ?
    ... jak mužům v krčmě to poví ??
    Muž řve : " 60 let  v prddelyi ! "... ano již strážníci přijeli
    pro muže  jež zmateně vypráví,
    vlasy rve ...bije se do hlavy ....

    OdpovědětVymazat
  27. To je velký a často opakovaný omyl: Počítač není chytrý, jen se umí chytře tvářit, což je pro dnešní dobu asi ta nejužitečnější kombinace .

    OdpovědětVymazat
  28. Po velké rozlučkové party jsme nacpaly pračku vším možným, co potřebovalo vyprat, že to bylo fakt nadoraz a tak se prádlo nevyždímalo, takže jsme si zaposilovaly u ždímání ručníků a byla to docela makačka
    Pokud jde o rozeznání barev... já to neumím, alespoň podle mé maminky. Jednou mi vynadá, že to je nedostatečně roztřízený a když to teda příště udělám víc podrobně, zase mi vynadá, že tohle a tohle můžu dát dohromady. Kdyby viděla moje praní v její nepřítomnosti, asi by jí trefil šlak

    OdpovědětVymazat
  29. [11]: Jsem stejná,jako tvoje maminka Moje máti (paní učitelka) v době, kdy jsme jí pořídili první mobil, psala esemesky zásadně v jedné dlouhé větě bez mezer mezi slovy.[12]: Klávesové zkratky používám jenom v pracovním programu. Jinak jsou pro mne španělskou vískou [13]: U nás je pánem ovladače Medvěd. Když mu jdu na nervy, tak ho schová a ví, že si televizi nepustím. Nevím, kde má ten správný čudlík [14]: Tvoji generaci vymoženosti neminou. Jste prostě technické děti [15]: Naštěstí se už doma nezdržují. Mají už svoje vlastní hnízda [16]: V kuchyni mám všelijaké vychytávky, ale než bych kramařila robota, tak si třeba těsto zadělám hezky postaru vařečkou.

    OdpovědětVymazat
  30. [17]: Máš pravdu, manuální zručnost u dětí se dost vytrácí. Dneska malý kluk umí stáhnout film a vypálit cédéčko,ale neumí zatlouct hřebík.[18]: Kingu, každý holt umí něco. Ty třeba nerozumíš telefonům (já taky ne), ale zase výborně kreslíš a maluješ [21]: Třeba tě jednou tvoje děti taky dostanou do kolen nějakou takovou chytrou poznámkou [22]: Vaříš v kotlíku nad rozdělaným ohněm? [23]: Alzheimer se prý projevuje tak, že si pamatujeme zážitky ze školky, ale nevíme, co jsme měli k snídani. Tak nevím, jestli bychom se neměli začít bát

    OdpovědětVymazat
  31. [24]: Synka bych sice občas s chutí nakopala, ale raději to nezkusím. Kdo by mě pak tahal z bryndy? [25]: Úplně jsi mě rozesmál. Vzpomněla jsem si na naši Tatramatku, jak jednou prošla umakartovými dveřmi v koupelně a ještě s sebou vzala kus umyvadla. Byl to pekelný stroj [26]: Vítej v klubu. Je hezké, že je nás takových víc Medvěd občas čučí na filmy z externího disku připojeného k televizi. Pokud odejde a nevrátí veškeré nastavení do mého naučeného modu, jsem taky vyřízená a odcházím si číst.[27]: Jejda, stroj času by se občas moc hodil.[28]: Počítač by tedy měl být poslancem [29]: Dcerunka, ač rozhodně není barvoslepá, taky neumí roztřídit prádlo do pračky. Vůbec jí nepřijde divné, když k světlým ručníkům nacpe červené tričko. Tvoji maminku zcela chápu, je to na mrtvici

    OdpovědětVymazat
  32. [31]: Tak zas takhle barvoslepá nejsem ale mamince občas vadí, že dávám šedé a černé, včera jsem dala tmavě modrý a světle modrý dohromady a k tomu trochu zelený, to se jí taky moc nelíbilo. A když příště dám teda šedou a černou zvlášt, tak je to zase moc

    OdpovědětVymazat
  33. [30]: Bohužel to tak je . Někdy si říkám, proč to všichni kupují, vždyť je to jedno...

    OdpovědětVymazat
  34. Úžasně popsaná anabáze mého žití, krok za krokem mohu podepsat naprosto všechno, posledních pár roků, s úžasem hledíme na věci, co jsme přidali do našich nepoužitelných krámů, čekáme, až přijedou naše vnoučata, uvedou je do provozu, a důkladnou polopatickou instruktáží, s nakreslenou cestou odkud kam a který čudlík zmáčknout, nás navedou, připadám si často jako hluchoněmá, nebo spíše, B L B Á . Jestli svět nepřibrzdí, přestanu vycházet z domu, neumím zaplatit v supermarketu? Dobrý večer, hezkou neděli.

    OdpovědětVymazat
  35. [33]: To víš, matky rozlišují světle šedé, to se může dát se světle modrým, a tmavě šedé, to se může strčit k černému Když kupuju tričko, tak přemýšlím, jestli ho budu mít s čím prát. Černá to jistí [34]: Proč to kupují? No já si myslím, že mládež bez techniky už dnes žít neumí. Neříkám, že takoví jsou všichni, ale většina určitě. Vždyť mobily mají už děti v první třídě. Moje malá vnučka, která půjde do školy až v září, mi klidně pošle email [35]: Svět určitě nepřibrzdí a my se přizpůsobíme. Stačí se ohlédnout 20 let zpátky a hned je vidět, co všechno jsme se museli naučit. Děkuji za přání.

    OdpovědětVymazat
  36. [30]: Hlavně, že víš, kde má Medvěd ten správný čudlík Já jsem se dnes mořil snad hodinu s vložením fotky do blogu. Ve foťáku nastojato, v pc a galerii blogu taky a v článku naležato ! Po spoustě marných pokusů, jsem vše smazal a postahoval znovu, a ejhle vono jo !Nerad bych vás připravil o zimní variaci mojí sochy na mém "mrtvolném" blogu, jak ho hodnotí Malkiel Tímto vás tam zvu.

    OdpovědětVymazat
  37. Tak jsem vysmolila jakýsi návod víš na co, je tady:http://alivalin.blog.cz/1302/jak-pestovat-orchidejetak jukni...
    Já jdu taky mrknout na mrtvolný blog, jsem zvědavá jako malá opička

    OdpovědětVymazat
  38. Ajťácký synek by za tento výrok vyfasoval asi pohlavek, ale takový ten láskyplný, aby věděl, že mamka je úžasná osoba, která zvládla tolik věcí, že by za týden fungování v takovém režimu byl totálně vyřízen.
    Myslím, že jsme asi podobné ročníky, taky si pamatuji televizi černobílou, a tu jsme měli hodně dlouho, barevnou jsme si pořizovali poměrně pozdě a dálkový ovladač přišel do naší rodiny snad až v roce 95 nebo 98, už nevím... Pamatuji si, že můj dálkový ovladač na zapínání a vypínání televize byl obrácený konec smetáku. Jo, šlo to. Ale zesilovat nebo zeslabit zvuk už jsem musela pěkně ručně... taky si pamatuji, jak stačilo občas praštit do televize, když začala tzv.čárovat - horší je to dnes, když se rozsype digitál a televize se rozkostičkuje, nepomůže nic než návštěva odborníka (nebo vyřešená závada v celkové sítí).
    A celodenní praní si pamatuji taky, proces s několikerým mácháním v několika kyblech a nakonec ve vaně, a většinou ruční ždímání, i když ždímačka taky fungovala. (Však taky od doby, kdy mám automatku, si vrním blahem a jsem spokojená jak želva)
    Vyloudilas ve mně pěkně nostalgické vzpomínky.

    OdpovědětVymazat
  39. Mám babičku a ta si už od dob, co začaly frčet mobilní telefony na hraní (takové ty, které kromě psaní SMS mají i hry a další ptákoviny ) se za pomocí časopisu a operátora naučila během chviličky tyhle všemožný aplikace stahovat. Od té doby mám již asi 4. telefon a zatím se mi žádnou hru do něj stáhnout nepodařilo. Jinak když jsme se přestěhovali, pračku jsme neměli, takže jsem asi 4 měsíce všechno ptala v umyvadle... Jaký luxus, když nám známí dali svou starou automatku... Bohužel před měsícem definitivně zakukala... Zrovna teď se mi v kýbly máchají přítelova trička.

    OdpovědětVymazat
  40. [37]: Tak to vím úplně přesně
    Mrtvolný blog samozřejmě obhlédnu. To je ale od Malkiela ošklivé, takhle mu říkat [38]: Hned k tobě peláším, snad si pak moje holky dají říct. [39]: Pamatuješ ještě na šmolku? Moje hodně stará vzpomínka je, jak máti pere velké prádlo a já spadnu do velkého hrnce se šmolkou, ve kterém měla naložená prostěradla [40]: Tvoje babička je geniální
    Prát v umyvadle by se mi už fakt nelíbilo. Asi bych Medvědovi nařídila, že se za žádných okolností nesmí umazat

    OdpovědětVymazat
  41. [41]: Tak na šmolku nepamatuju, to ne...
    Ale myslím, že šmolka je modré barvivo, jakpak jsi vypadala, když tě z toho hrnce vytáhli?

    OdpovědětVymazat
  42. [42]: No jasně, ty jsi ještě mladá, mně to nedošlo. Šmolka se přidávala do vody na poslední máchání bílého prádla, kvůli zachování bělosti. Já ji pamatuji jen z dětství.
    A vypadala jsem jako modrý vodník, alespoň to tak máti vždycky vyprávěla

    OdpovědětVymazat
  43. Tak tady jsem se opravdu pobavil a přečet všechno až do konce.Dělám v televizní technice.Už dlouho. A naše první televize měla před obrazovkou akvárium,které obraz zvětšovalo.Pak z ní tatínek udělal "barevnou".Na obrazovku se nalepila zeleno červeno modrá fólie.Pamatuji i první film,který jsem viděl.Cesta do pravěku od Zemana.S technikou nezápasím.Ale nezapomenu u zákazníků  po montáži říci:"tak jsme zase nad tou technikou zvítězili"

    OdpovědětVymazat
  44. [44]: Cestas do pravěku mě zcela fascinovala a rozhodně by mě tenkrát nenapadlo, že je to je "jako"

    OdpovědětVymazat

Jak být za blbku

Léto se mi obzvlášť vydařilo. Opět se potvrdila teorie mojí máti, že jsem naprosto nemožná. K tomuto pozoruhodnému závěru došla máti na zákl...