Nevděčný bezdomovec

Nezačínejte si nic s bezdomovci. Jsou nevděční, drzí, perou se a žerou žížaly. Pravděpodobně takoví nejsou všichni. Jistě se mezi nimi najdou i velice spořádaní jedinci, ale ten, o kterém je řeč, je ukázkový exemplář zloducha. Velmi záludného zloducha, jelikož svou temnou duši maskuje nevinnýma očima a roztomilým ksichtíkem.

---

Za všechno může Snaška. Je to velice útlocitná osůbka. V zimě sype ptáčkům, pavouky vynáší na zapráží a kromě Ajťáka miluje i psy. Kdysi dávno přivedla domů psíka, který se k ní přidal na ulici. Z nalezence se vyklubala sice poněkud hysterická, ale jinak zcela bezproblémová Dáma. Nikdy nic neprovedla, chová se důstojně a s Kačenkou nekamarádí. Tudíž jí nehrozí, že se nechá zatáhnout do nějaké nepravosti.

Jelikož je Dámě už patnáct let, Snaška bystře usoudila, že by se nám všem hodilo štěňátko. Pravda, tři psi v baráku je hanebně málo. Jako hodná a chápavá tchýně jsem Snašce nápad nerozmlouvala, jen jsem se jí snažila nenápadně naznačit, že Kačenka vydá za pět až deset psů a tudíž je u nás již teď poněkud přepejskováno. Nic naplat, Snaška podnikla záchrannou expedici mezi psí bezdomovce v útulku.

Výsledkem mise byl Pakoušek. Roční vyhublý psík s pohledem raněné laně. Vděčný za každé pohlazení, čistotný a způsobný. Mou a Ajťákovu počáteční nedůvěru zahubil v samém zárodku. (Medvěd by nepostřehl, ani kdyby Snaška na dvoře vypustila hrocha.)

Kačenka se do záběru nevešla, nesla toto příkoří poměrně nelibě

Pakoušek projevil velkou dávku inteligence a vychytralosti. Spořádaně vyčkal, až nás všechny přesvědčí, že je naprosto dokonalý a že nás v jeho osobě potkalo nevídané štěstí. V tomto období způsobně hačal, papal vše, co dostal a před Kačenkou zděšeně utíkal. Muselo ho to stát velké sebezapření a v duchu si již připravoval, jak nám to vytmaví.

V přerodu z andělské bytosti v ďáblova zplozence postupoval opatrně a nenápadně. Začal tím, že vyhrabal díru pod okrasnou borovičkou. Snažil se to svést na Teroristu, ale nebyl to dobrý nápad. Terorista na rozdíl od něj neměl zamatlané tlapky od hlíny a v kožíšku jehličí. Plavně pokračoval a nekompromisně si zabral všechny společné plyšáky. Dámě zůstaly jen oči pro pláč a prázdný pelíšek. Když se pokusila vzít si zpátky oblíbeného zajíčka, zjistila, že Pakoušek rozhodně není gentleman. Poté dal Pakoušek najevo, že spaní v pelíšku na zemi ho není hodno a on tam již nestráví ani jednu noc. I s plyšáky se nastěhoval do postele. Snaška se pokoušela Pakouškovy úlety vysvětlit přetrvávající frustrací z předchozího života na ulici a pobytu v útulku, ale záhy i jí došlo, že Pakoušek není frustrovaný, jelikož je zcela jednoduše darebák.

Pak už šlo všechno jako po drátkách. Pakoušek usoudil, že už bylo dost tváření se, jak moc se bojí Kačenky. S Káčou velmi rychle uzavřel pakt o neútočení. Nejdříve ovšem musel pochopit, že Kačenka je o třicet kilo těžší a rozhodně ho nemíní poslouchat. K tomuto poznání se dobral cestou trnitou a poněkud bolestivou. Několikrát skončil zašlápnut v blátě, když mu Káča dávala najevo, kdo je tady pánem. Také zjistil nepříjemnou pravdu, že doma sice může Dámě sežrat oblíbenou pochoutku rovnou před nosem, ale s Kačenkou si zahrávat nesmí. Její rozkošné vyceněné zoubky ho o tom přesvědčily hned při prvním pokusu pohrabat se jí v misce.

Po vyjasnění si hierarchie ve vztahu zavládla mezi Kačenkou a Pakouškem přátelská a tvůrčí atmosféra. Společnými tlapkami dokázali během jediného odpoledne nevídané věci. Vyhrabané a rozkousané cibulky mečíků, vytažená hadice z čerpadla, rozválený angrešt. Kam se nevejde Káča, tam se spolehlivě dostane Pakoušek. Kačenka připraví malou díru pod plotem, Pakoušek vyrazí na trestnou výpravu k paní Chytré. Prožene kachny, z poklidného hejna slepic během vteřiny vyrobí hystericky řvoucí opeřence a ještě se stačí malinko poprat s vyjevenou kočkou. Pak vklouzne zpátky a když přiběhne rozčílená paní Chytrá vyšetřovat, co se jí to děje na zahradě, sedí oba velice způsobně v dostatečné vzdálenosti od plotu a tváří se, že se jich brajgl u sousedů ani malinko netýká.

Během pár týdnů Pakoušek zapomněl odkud přišel a ani ho nenapadne, že by měl pociťovat alespoň kapičku vděku. Naopak mám neodbytný pocit, že je pevně přesvědčen, že vděčni za jeho milou přítomnost bychom měli být my. A dává nám to nepřehlédnutelně najevo.

Zdání klame