Medvědí lék na depku

Už pár dní jsem otrávená jako šváb. Nic se nedaří, spousta práce, výskyt blbců na metr čtvereční je enormní.

---

Sedím v kanceláři a přemýšlím, jestli by nebylo nejlepší všechny papíry, co se mi hromadí na stole, prohnat skartovačkou. Mám ale podezření, že financové by určitě postrádali moje daňové přiznání a s ním spojené prachy. Ty jsou sice pouhou kapičkou ve státním rozpočtu, ale všichni víme, že nemusí pršet, stačí, když kape..

Čučím chvíli do zdi, pak veledůležitě srovnám tužky podle velikosti, zaleju kytku a vyčistím si zapatlanou klávesnici na noťasu. Podaří se mi objevit nůžky, které hledám už týden.

V následující hodině utřu prach a dojdu vyvenčit psa. Kupodivu hromada papírů se mezitím nezmenšila, naopak moje depka narostla do galaktických rozměrů.

Pomalu ve mně roste odhodlání, že přepláchnu záclonu, když do kanceláře strčí hlavu Medvěd. Zřejmě mu stačí jediný pohled, aby věděl, která bije. Ještě chvilku a skáču z okna.....

Bez dlouhých řečí mě vykope z kanclu a nasměruje před barák. Za chvíli se přižene s košíkem, mne vyzbrojí kapesním nožíkem a jdeme na houby.

Je pravda, že se mi podařilo spadnout do potoka, vyrobit si parádní škrábanec na tváři kvůli zákeřné větvi a taky mě trochu pokousali mravenci. Toale nic nemění na tom, že brouzdání po lese bylo naprosto úžasné. Depka se vypařila někam do neznáma a místo ní se dostavil nevídaný pracovní elán. Během několika následujích hodin hromada papírů zmizela a financové dostanou svůj nezasloužený desátek.

Jelikož jsem ajťácky zcela tupá, trvalo mi vyrobení a umístění obrázku fakt dlouho. Jenže tenhle hřibí kousek se opravdu povedl a Medvěd mi ho upřímně záviděl.....